Příběhy

Příběhy osob v projektu

Vzpomínka na projekt „Zítra v práci“

Jmenuji se Eva Johánková, na Úřadu práce v Sokolově jsem byla zaevidována 1. 11. 2013, po roce marného „hledání“ zaměstnání mě má zprostředkovatelka sl. Šulcová navrhla vstoupit do výše uvedeného projektu, do kterého se mi moc nechtělo, protože jsem už byla téměř na pomyslném dně – neviděla jsem světýlko na konci tunelu, byla jsem neustále podrážděná, špatně jsem spala, nechtělo se mi nikam chodit, lidé i z mého nejbližšího okolí se chovali dost nehezky, většinou ti, kteří nikdy o práci nepřišli, domnívali se, že se vyhýbám práci.

Nakonec jsem si řekla, že se dostanu do kontaktu se stejně „postiženými“ lidmi jako jsem já, že si můžeme popovídat. Udělala jsem dobře, v projektu jsem se seznámila s různými lidmi a s některými se ráda vidím dodnes.

Nebudu rozebírat, co všechno jsme v projektu dělali, ale už druhé den jsem se aktivně do všeho zapojovala, zpočátku jsem byla i do st ironická, nebrala jsem to vážně, ale postupem času se mi to i začalo líbit – uvolnila jsem se a začala se dívat na svět trochu optimisticky.

Koordinátorka programu p. Dytrychová mě vybrala do další fáze projektu, kde mi byla „udělaná“ pracovní diagnostika, která mě moc potěšila, zjistila jsem, že na tom nejsem tak špatně, jak už jsem si o sobě myslela. Dalo by se říci, že jsem získala trochu sebevědomí, pochopila jsem, že neustálé odmítání zaměstnavatelů není v tom, že jsem neschopná, hloupá, … ale že je to skutečně věkem, naše společnost si neváží lidí, kteří něco umí, ale sráží je, že jsou STAŘÍ.

V této fázi projektu jsem se každý měsíc začala scházet s koučkou projektu p. Svatošovou, s kterou jsem si povídali o mém životě – nevěděla jsem, jestli se mám skutečně svěřovat, ale pochopila jsem, že když se nesvěřím, svůj postoj k životním událostem nezměním, nevyjdu ze začarovaného kruhu ven. Svěřila jsem se i s událostmi, o kterých jsem nikdy s nikým nemluvila. Moc mi povídání pomohlo, hlavně v tom, že mi skutečně naslouchala a dávala mi otázky – tím mě nutila podívat se na daný problém z jiného úhlu, který mi ani nikdy nenapadl. Po každé hodině s p. Svatošovou jsem měla pocit jako bych prodělala očistnou kůru, ulevilo se mi, bylo mi prostě a jednoduše fajn, je mi fajn z obyčejných věcí, jako například to, že svítí sluníčko, přestala jsem se zabývat věcmi, které nemůžu ovlivnit.

Co se týče zaměstnání, dostala jsem nabídku dotovaného místa od p. Dytrychové pracovat v soukromých jesličkách, ale práci jsem odmítla, z osobních důvodů – neměla jsem dobrý pocit z majitelky jeslí. Získala jsem jiné dotované místo, které jsem si našla sama. Pracuji od 1. 5. 2015 jako průvodkyně, je to práce, která mě moc baví, jsem teď moc spokojená.

Eva Johánková, V Sokolově, 11. května 2015